Normy a certifikace

Norma EN ISO 374-5 specifikuje požadavky a zkušební metody pro ochranné rukavice určené k ochraně uživatele před mikroorganismy (plísně a baktérie, případně také viry).

Pronikání plísní a baktérií (testy podle normy EN374-2): Zkušební metoda, kterou se ověřuje těsnost rukavic vůči pronikání vody a vzduchu.

Pronikání virů (testy metodou B podle normy ISO 16604): Proces určující odolnost vůči pronikání patogenů přenášených krví.

- zkušební metoda využívající bakteriofágy Phi-X174.

Rukavice bude v závislosti na typu nést následující piktogram:

Příklady použití:

Určující je oblast využití, protože v závislosti na případu musí mít rukavice kombinaci určitých vlastností, aby splňovala stanovené požadavky na ochranu. Proto je vždy velmi důležité se v návodu k použití informovat o určených oblastech použití a výsledcích laboratorních testů. Přesto se však doporučuje předem ověřit vhodnost rukavic k určitému účelu provedením zkoušky, protože podmínky na pracovišti se mohou od laboratorních podmínek lišit, například teplotou, mírou oděru nebo stupněm degradace materiálu. EN388 ISO 23 388 OCHRANA PROTI.

Norma ISO 18889 specifikuje požadavky na ochranné rukavice pro pracovníky manipulující s pesticidy a pro pracovníky zajišťující další zpracování.

Rukavice třídy G1 jsou vhodné v případě, kdy je potenciální riziko relativně nízké. Tyto rukavice nejsou vhodné pro použití s pesticidy koncentrovaného složení, ani v případě mechanického rizika. Rukavice třídy G1 jsou nejčastěji jednorázové.

Rukavice třídy G2 jsou vhodné v případě, kdy je potenciální riziko vyšší. Jsou vhodné pro použití se zředěnými pesticidy a koncentrovanými pesticidy. Rukavice třídy G2 také splňují minimální požadavky na mechanickou pevnost, a proto jsou vhodné pro činnosti, které vyžadují rukavice s minimální mechanickou pevností.

Rukavice třídy GR chrání pouze dlaň ruky a jsou určeny pro pracovníky, kteří po aplikaci pesticidů přicházejí do styku se suchými nebo částečně suchými zbytky pesticidů na povrchu rostliny nebo pracovníky zajišťující další zpracování.

Norma EN511 specifikuje požadavky a zkušební metody pro rukavice určené pro práci v chladném prostředí do teploty -30 °C (případně až do -50 °C), kdy chlad je přenášen konvekčně anebo kontaktně. Chlad může být způsoben klimatickými podmínkami nebo může pocházet z průmyslové činnosti.

V procesu výběru ochranných rukavic proti chladu je nutné vždy brát v úvahu více parametrů, jako je okolní teplota, zdravotní stav uživatele, doba vystavení chladu, typ vykonávané aktivity apod.

Norma EN388 platí pro posuzování fyzikální a mechanické odolnosti proti oděru, proříznutí, propíchnutí a roztržení u všech typů ochranných rukavic. Počínaje verzí 2016 této normy jsou zde uvedeny nové volitelné parametry.

Ochrana proti nárazu v metakarpální oblasti (záprstní kůstky): jsou-li požadovány tyto parametry, je zde uvedeno označení „P“.

Příklad označení:

4233X P

Příklady označení:

4543D ou 4X43D

Ochrana proti proříznutí čepelí, 2 zkušební metody:

EN388 6.2.: Proti nízkému až střednímu riziku proříznutí. Používá se kruhová čepel, na niž je vyvíjena konstantní síla 5 N. Čepel se pohybuje odpředu dozadu, dokud nedojde k proříznutí vzorku. Měří se počet provedených cyklů a podle něj se stanovuje odpovídající úroveň ochrany.

EN ISO 13997: Pro materiály, které během zkoušky EN388 6.2 ztupí čepel, a pro zvláště odolné materiály: pro zvýšené riziko proříznutí. Čepel je tažena přes zkušební vzorek po stanovené dráze 20 mm s přítlačnou silou 2 N a poté se zkouška provádí znovu se zvýšením síly, dokud se nedosáhne síly potřebné k proříznutí vzorku. Odpovídající úroveň ochrany se stanovuje podle síly potřebné k proříznutí vzorku. Tato metoda představuje více situací v praxi, kdy hrozí zvýšené riziko proříznutí.

Norma EN ISO 10819 stanovuje výkonnostní požadavky na tlumení vibrací pomocí rukavic, které také musí splňovat požadavky na tloušťku a rovnoměrnost antivibračního materiálu. Je třeba poznamenat, že tento typ rukavic může spíše snížit než vyloučit zdravotní rizika spojená s vibracemi přenášenými do rukou.

Faktor přenosu vibrací ve frekvenčních pásmech třetiny oktávy od 25 do 200 Hz musí být maximálně 0,90. Faktor měřený na frekvenčních pásmech třetiny oktávy od 200 do 1250 Hz, musí být maximálně 0,60.

Tato norma stanoví požadavky na ochranné rukavice, které se používají v prostředí produkujícím ionizující záření nebo v prostředí obsahujícím radioaktivní látky.

Rukavice chránící před radioaktivní kontaminací musí být podle EN374-2 vodotěsné.

Rukavice chránící před ionizujícím zářením musí kromě toho, že jsou vodotěsné podle EN374-2, obsahovat určité množství těžkých kovů, jako je olovo.